čtvrtek 6. listopadu 2025
Ježíšova malá botka a Svaté přijímání
Zpráva od Pána Ježíše k Valentině Papagnové v Sydney, Austrálie 12. října 2025
Během noci jsem trpěl neuvěřitelnou bolestí v obou nohou a otevřeným zraněním na pravé noze, až jsem to nedokázal vydržet. Tehdy se mi zjevil Anděl. Odvedl mě do krásného kostela s oltářem. Bylo tam velmi klidné a tiché.
Náhle se objavil malý Ježíšek, asi tří let. Přišel ke mně a gestikulací rukou mi dal najevo: „Pojď, já jsem příliš malý na to, abych položil Svaté tělo na stůl (oltář). Musíš mi pomoci.“
K mému úplnému překvapení držel v ruce malou bežovou botku se zjeveným velkým svatým přijímáním uvnitř.
Řekl: „Poloz to vpředu.“ Opatrně jsem položil malou botku s Svatým přijímáním na oltář, jak mi on přikázal.
Řekl jsem: „Udělal jsem, co jsi mě poprosil.“
Řekl: „Je tam ještě jedna věc.“ Dal mi obrázek s krásnou dřevěnou rámou.
„Poloz to vpředu,“ řekl.
Když jsem položil obrázek před botku a Svaté přijímání, naplnila mě radost, když zjistil, že je to jiný než Poslední večeře.
„Ó jak krásné,“ řekl jsem.
Řekl: „Nyní, když jsi to udělal, věřím, že máš velmi bolestivou nohu a prosíš mě, abych tě uzdravil, ale tvůj obětní dar je tam na stole.“
„Vidíš? Tvé utrpení je společné s mým — jsme spojeni spolu.“
Řekl jsem: „Ó Pane, děkuji ti velmi.“
Myslel jsem si, že náš Pán Ježíš uzdraví mou nohu, ale místo toho řekl: „Vidíš, jak mne miluješ a jak tě já miluji, a já jsem příliš malý na to, abych šel tam nahoru, ale ty položil (botku a Svaté přijímání) tam na stůl pro mě, to je tvůj obětní dar.“
Malý Ježíšek byl tak rád, že jsem nemohl neusmát se nad tím, jak vložil Svaté přijímání do své malé botky.